Carnac

Carnac - neobvyklé naleziště dolmenů a menhirů patřící k jedněm z největších záhad světa minulých věků.

Carnac - (bretonsky Karnag) je městečko na severozápadě Francie, u zálivu Morbihan na jižním pobřeží Bretaně . Městečko se stalo známým díky více než 3000 neolitických menhirů, jež se nacházejí v jejím okolí. Nejznámější jsou tzv. „kamenné aleje“ tvořené několika tisíci menhirů rozestavěných v souběžných či vějířovitých řadách v délce asi 1 km. Menhir (z bretonštiny men – kámen a hir – dlouhý) je kamenný blok svisle zasazený do země. Vyskytují se po celém světě. Obvykle beze stop opracování, zřídka je naznačená lidská postava, případně oděv a zbraně. Menhirové sochy jsou známé ze severozápadní Francie, Španělska, Korsiky. Mívají falický charakter, ale jsou i místy s ženskými znaky . Někdy tvoří řady alignement nebo kruhy (kromlech). Vznikají od pozdního neolitu do 2. poloviny 1. tisíciletí př. n. l.

Neolitičtí obyvatelé Bretaně, kteří zde žili před Kelty, vytesali z místního kamene přes 3000 menhirů a rozestavili je do různých uskupení. Podle místních pověr zde prý Merlin ( je znám především jako čaroděj, druid a prorok z legend o králi Artuši) zaklel římské legie v kámen, a proto kameny stojí tak rovně.

Čtyři působivé řady se táhnou borovými lesy a vřesovišti do dálky skoro osmi kilometrů a jsou pozoruhodným důkazem organizačních schopností dávných obyvatel tohoto kraje. Největší seskupení se nachází u vesničky Le Ménec blízko Carnaku, kde je skupina domků obklopena kromlechem tvořeným elipsou z kamenů stojících těsně vedle sebe. Na východ od ohrady v Le Ménec stojí 1099 menhirů uspořádaných do 11 alejí, jež se táhnou až k obzoru. Kameny jsou srovnány podle výšky. Nejblíž k ohradě jsou největší, vysoké 3,7 metru, a dál se stále zmenšují, takže na konci měří jenom 0,9 m. Řady kamenů nejsou přímé; opisují mírnou křivku směrem k severovýchodu a končí u další kamenné ohrady ve vzdálenosti více než 0,8 km.

Uskupení v Le Ménec je svou délkou dostatečně působivé, ale nedaleko odtud jsou v alejích v Kermariu, „místě mrtvých“ , ještě větší kameny. Nejvyšší z těchto megalitů je víc než 7 metrů vysoký. Také tyto kameny se stejně jako v Le Ménec rychle zmenšují směrem ke konci seskupení o 1,2 km dál, kde jsou v pravém úhlu umístěny tři obrovské balvany.

Třetí skupina kamenů stojí ještě dál na východ, u Kerlescanu, „místa spalování“. Je to čtvercová ohrada v těsné blízkosti 13 paralelních řad skládajících se z 540 kamenů. A ještě dál východním směrem se nachází asi 100 kamenů skupiny Petit Ménec.

Na zdejším území se nenacházejí pouze stojící kameny, ale je zde i velké množství umělých pahorků, kamenných alejí, dolmenů a kruhů. Některá tvrzení přiřazují těmto symbolům značný astronomický význam, zatímco smysl ostatních zůstává záhadou.