Základní údaje o Irsku

Irsko je republika a někdy je proto místo označení „Ireland“ použit termín „Republic of Ireland“. Irská podoba názvu Ireland je Éire a je hojně používaná obzvláště mezi nacionálně smýšlejícím obyvatelstvem. Velmi se vžil i neoficiální název Zelený ostrov, který je odvozen od rozlehlých pastvin této nádherné země.

 

Poloha: 5,5° a 10,5° západní délky a 5,5° a 55,5° severní šířky

Celková rozloha ostrova: 84 421 km²

Rozloha Irské republiky: 70 282 km²

Rozloha Severního Irska: 14 139 km²

Největší vzdálenost mezi severní a jižní částí ostrova: 486 km

Největší vzdálenost mezi východní a západní částí ostrova: 275 km

Délka pobřeží: 3 172 km

Hlavní město: Dublin – Baile Átha Cliath (1,1 mil. obyvatel)

Počet obyvatel: 3,6 mil.

Náboženství: katolické (94%), anglikánské (4%)

Měna: Euro (€)

Nejvyšší hora: Carrantuohil (1041 m)

Nejdelší řeka: Shannon (340 km)

Největší jezero: Lough Neagh (396 km²)

Nejvyšší vodopád: Powerscout 122 m

Krajina 

Ostrov je tvořen velkou centrální vápencovou nížinou s reliéfem pahorkatin a několika pobřežními horami. Zatímco hřebeny hor na jihu jsou z červeného pískovce, který rozdělují vápencová údolí řek, jinde převažuje žula. Výjimku tvoří severovýchod, kde se rozkládá čedičová plošina. Na rovině ve středu území se vyskytují glaciální ložiska jílu a písku. Tuto oblast přetínají nízké pahorkatiny a nacházejí se zde rozlehlé slatiny a mnoho jezer. Na podobě ostrova zanechala své stopy alespoň dvě celková zalednění, což dokládají ledem ohlazené skály, horská jezera, ledovcová údolí a glaciální ložiska písku, štěrku i jílu. Názorným příkladem vlivu zalednění na krajinu je oblast národního parku Burren v hrabství Clare.

 

Základní geografické informace 

Celkem vodní plocha: 1 390 km²

Délka hranice: 360 km

Hraniční země: Velká Británie 360 km

Délka pobřeží: 1 448 km

Podíl orné půdy: 13%

Podíl pastvin: 68%

Podíl lesů: 5%

Ostatní půda: 14%

 

Podnebí 

Podnebí je v Irsku stálé a teploty jsou poměrně vyrovnané na celém uzemí, nebot' klima ostrova je ovlivňováno teplým Golfským proudem a převládajícími jihozápadními větry přicházejícími od Atlantického oceánu.

Nejchladnějšími měsíci jsou leden a únor, kdy se průměrné denní teploty pohybují v rozmezí 4 až 7°C; mezi nejteplejší měsíce se řadí červenec a srpen, kdy průměrné teploty dosahují 14 až 16°C.

Nejslunnějšími měsíci jsou květen a červen, kdy délka slunečního svitu dosahuje pěti až sedmi hodin denně. V nízko položených oblastech je průměrný roční úhrn srážek mezi 800 až 1 200 mm, zatímco v horách může přesáhnout až 2 000 mm.

 

Fauna a flóra 

Irsko se od kontinentální Evropy oddělilo po poslední době ledové. Následkem toho má ostrov ve srovnání s jinými oblastmi Evropy méně bohatou floru a faunu.

V oblasti národního parku Burren (hrabství Clare) dosud přežívají arktické a vysokohorské rostliny z období posledního zalednění. V irských slatinách se vyskytují nejrůznější druhy rašeliníků a také vřes a ostřice. Na jihozápadě (hrabství Cork a Kerry) se nacházejí oblasti bohaté na rostlinné druhy, kterým se nejlépe daří v mírném vlhkém podnebí.

Kdysi rozsáhlé dubové lesy byly na většině území vykáceny již koncem 17. století. V posledních desetiletích dává program pro znovu zalesnění přednost druhům jako je smrk, borovice lesní, borovice pokroucená i jiné druhy borovic, dále také modřín, smrk ztepilý i jedle douglaska. Přírodní rezervace a národní parky se nacházejí po celé zemi.

Z 380 druhů volně žijících ptáků, kteří se v Irsku vyskytují, se jich na ostrově rozmnožuje pouze 135. Většina ptáků přilétá do Irska na jaře a odlétá na podzim, některé druhy z Grónska a Islandu však naopak přilétají v zimě. 75% světové populace grónské husy běločelé přezimuje právě v Irsku.

Na vodních plochách ve vnitrozemí žijí kolonie labutí, hus, brodivých ptáků, kachen, rybáků a racků. Odstřel pernaté zvěře je státem přísně regulován a stát také podporuje programy na opětovné vypouštění volně žijících ptáků do přírody.

K vzácnějším druhům ptáků patří malý evropský sokol, sokol stěhovavý, chřástal polní a kavče.

Ze sladkovodních ryb se v Irsku vyskytuje například losos obecný, siven, síh, úhoř, štika i pstruh potoční. Obojživelníci mají po jednom domácím zástupci z rodu žab, ropuch a čolků. Z plazů je původním irským druhem pouze obyčejná ještěrka. V Irsku také žije 31 druhů savců, mezi něž patří např. jelen evropský, liška, jezevec, veverka obecná, vydra, tuleň šedý, tuleň obecný a mnoho druhů patřících ke kytovcům. Irská lasice, hranostaj a irský zajíc jsou zajímavými ukázkami místního vývoje.

 

Obyvatelstvo 

Tvrzení, že všichni Irové jsou Keltové, je asi stejně pravdivé jako tvrzení, že všichni Češi jsou Slované. Po Keltech přicházeli do Irska Vikingové, Anglové a Normani, v dalších přistěhovaleckých vlnách hugenoti a skotští a angličtí osadníci.

Nejdůležitějším dědictvím Irů z keltské minulosti je jazyk, gaelština, v níž se dochovaly staré indoevropské prvky. Od 10. století se z gaelštiny postupně vyvíjela irština (západní gaelština), která musela v 18. a 19. století ustoupit angličtině. K systematické podpoře irštiny došlo až po roce 1922, po vzniku Irského svobodného státu.

Pokud jde o náboženství, je katolicizmus v Irské republice prakticky státním náboženstvím. Podle sčítání obyvatelstva v roce 1991 se k římskokatolickému náboženství hlásilo 91,6% obyvatel, z nichž se cca 82% pravidelně zúčastňovalo bohoslužeb.

V šesti severoirských hrabstvích převažuje, přinejmenším politicky, přísně presbyteriánský protestantizmus. V roce 1991 se k presbyteriánům sice hlásilo jen 21,4% obyvatel, ale spolu s dalšími evangelickými církvemi (včetně irské církve a metodistů) tvořili protestanti téměř polovinu obyvatel Severního Irska. Ke katolictví se naproti tomu hlásilo jen 38% obyvatel.

 

Sčítání lidu 

Při sčítání lidu v roce 1996 měl irský stát 3 626 087 obyvatel. Přibližně 60% populace žije ve městech a obcích s více než 1 000 obyvatel. Hustota osídlení je nejvyšší na východě a jihu. Věk obyvatelstva je velmi nízký, nebo 41% populace je mladší 25 let a 24% je mladší 15 let. Emigrace se během posledních let snížila, naopak bylo zaznamenáno zvýšení imigrace. V roce 1997 přišlo do země o 15 000 lidí více, než kolik jich zemi opustilo, a tento počet je nejvyšší od 70. let.  

Celkem obyvatel: 3 840 838

Hustota osídlení: 54,65 lidí / km²

Přirozený přírůstek obyvatelstva: 1,12%

Počet narozených dětí (na 1000 obyvatel): 14,57

Počet úmrtí (na 1000 obyvatel): 8,07

Očekávaná délka života: celkem 76,99 let (muži 74,23 let; ženy 79,93 let)

 

Oblíbená jména 

Ženská jména:

Brenda – meč; Bridget – vysoká; Doreen – irská forma Dorothy – Boží dar (řecké); Eileen, Aileen – irská forma Heleny – jasná (řecké); Fiona – krásná; Lynn – jezero; Maire, Moira, Moyra – irská forma Marie; Maureen – zdrobnělina Maire; Nora, Norah – dobrá pověst, vážnost; Patricia – (latinsky) šlechtična, podoba naší Vlasty (patria = vlast); Sheena – gaelská forma Jany; Sheila – irská forma Celie – nebeská (latinsky); Una, Oona – jehňátko; Vivian – podle Niniana, irského světce

Mužská jména:

Allan, Allen, Alan – veselý; Arthur – medvěd; Barry – kopí; Brendan – páchnoucí vlasy; Brian – kopec nebo silný, mocný; Craig – útes; Desmond – světák; Duncan – válečník; Kenneth – pohledný; Kevin – narozen hezký; Patrick – (latinsky) šlechtic, obdoba Vlastimila (patria = vlast); Roy – červený; Sean – irská forma Jana (= Jehova obdařil)

 

 

Navštívené památky v Irsku

 

BUNRATTY CASTLE

Hrad stojí v centru obce Bunratty (irsky Bun Ráite) v panství Clare. Hrad Bunratty stojí v centru obce Bunratty a je pýchou hrabství Clare a jedním z nejlepších hradů postavených rodem McNamara v 15. století. Je krásně zrestaurovaný a zařízený původním nábytkem. Ovládá kotviště a brod na řece Shannon. Již Vikingové z Limericku si uvědomovali strategickou polohu tohoto místa, a proto zde vybudovali první opevnění – dodnes je zde vidět vodní příkop. První hrad postavili na tomto místě Normani, ovšem posléze pevnost ztratili. Hrad, který stojí dodnes, dali vybudovat kolem roku 1460 Macnamarasové a jedná se o vskutku výjimečně působivé dílo: krásná obdélníková citadela byla skvěle zrekonstruovaná a dnes se v ní nachází sbírka nábytku, tapisérií, obrazů a ozdobných plastik u celé Evropy, které vznikly v období od 14.do 17.stol. Uvnitř hradu se konají středověké hostiny, zatímco tradiční večery s irskou hudbou se odehrávají ve velké stodole ve skanzenu. Přímo u hradu se nachází skanzen Bunratty Folk Park ukazující život Irska v 19. století. Najdete zde různé druhy budov, od velkopanského sídla až k venkovskému obydlí, a poznáte tehdejší život, od činností na farmě až k dlážděným vesnickým ulicím.

 

BURREN

Boireann neboli „skalistá země“ je rozlehlá náhorní plošina z vápence a břidlice, která zabírá území severozápadního Clare o rozloze přes dvě stě čtverečních kilometrů. Jedná se o krajinu tvořenou řadami sklaních útesů, terasami a vápencovými deskami, které jsou zřídkakdy přerušeny něčím výraznějším. Svojí prázdnotou a šedí působí severní část oblasti Burren doslova jako "ledová sprcha" pro všechny, kdo si představují Irsko pouze jako svěží a zelenou krajinu. Burren je nečekaná část země pokrytá holými skalami, které pouze v nižších polohách přecházejí do radostnější zeleně polí a nad nimiž se rozprostírá už jen nekonečná obloha. zdejší strmé stěny a skalní terasy spadají k moři v podobě větrem narušené pemzy. Sluncem vybílené skály postupně získávají tmavou až kovovou barvu, zatímco útesy a kaňony se často halí do mlžného oparu. V této oblasti bylo nalezeno na 60 hrobů z doby kamenné (3000-2000 př.n.l.) zpravidla klínového tvaru a kamenné mohyly, dále přes 400 kruhových pevností z doby železné (500 př.n.l.-500.n.l.) sloužících jako obranná obydlí; v neposlední řadě pak množství křesťanských kostelů, klášterů, válcových věží a křížů.

Kamenitá oblast Burren působí až mystickou prostotou, napovídající cosi o starodávném strádání. Plošina je tvořena šedou skálou, tu a tam rozdělenou dlouhými rovnoběžnými rýhami. Voda, která dopadne na tuto krajinu, se ihned ztrácí ve vysoce porézním podkladu, odkud odtéká prasklinami, skalními dírami, jeskyněmi a tunely. jedinou viditelnou řekou je Caher, ovšem vyskytují se tu také podzemní toky a povrchová jezera, která se dočasně tvoří po silných deštích. Celkové panoráma této oblasti se zdá být pusté a uzavřené, avšak šedou krajinu zdobí divoká květena vystavující na odiv své překrásné barvy. K potěše i údivu botaniků oplývá Burren neuvěřitelně pestrým složením rostlinstva, mj. zastoupeným arktickými, alpinskými a středomořskými druhy rostoucími na jenom území.

Nikdo přesně neví, jak se sem všechny tyto rostliny dostaly. Podle jedné teorie pocházejí některé středomořské květiny z doby, kdy mělo Irsko daleko teplejší klima, ovšem jakým způsobem přežily, je předmětem čirých spekulací: snad díky zvláštním podmínkám, které společně vytvářejí vlhký a teplý vzduch vanoucí od moře, Golfský proud, jež zajišťuje mírné zimy bez mrazů a velice účinná drenáž vytvořená v porézním vápencovém podkladu.

 

CAHIR

Město leží na křižovatce silnic mezi Clonmelem, Corkem, Cashellem a Tippperary. Jeho hrad, jeden z největších v Irsku, se tyčí na skalnatém ostrůvku na řece Suir hned vedle silnice do Corku. Jde o zachovalou anglonormanskou pevnost (už samotné jméno města znamená pevnost) ze 13.stol. Jeho panenský vzhled je trochu klamný, protože byl v následujících stoletích značně přestavován, především pak v 18. a 19.stol. První pevnost si zde vybudoval irský náčelník Conor O´Brien, ale teprve rod anglonormanských hrabat z Ormondu z ní vybudoval jeden z nejsilnějších hradů v zemi. V roce 1599 ho mohutně ostřeloval hrabě z Essenu, nepodařilo se ho dobýt ani Cromwellovým či Vilémovým vojskům, ale pak se z něho postupně stávala troska až do poloviny 19.stol., kdy ho spolu s dalšími městskými budovami nechal zrekonstruovat hrabě z Glengallu. Ve spartánsky zařízeném a vybíleném interiéru zaujme působivý hlavní sál se dvěma původními zdmi a okny z 15.stol.

Vstup do hradu je podél ochranného valu a přivede vás do uzavřeného prostranství středního nádvoří, jemuž dominuje mohutná tříposchoďová hradní tvrz ze 13.stol. V ní najdete padací mříž, místnosti s klenutými stropy a vězení s padacími dveřmi. Odtud se dostanete branou na mnohem rozlehlejší vnější nádvoří a v jeho zadní části se nachází domek, který zde nechal postavit hrabě z glengallu. Promítá se v něm 20 min. film, který se nadšeně rozplývá nad starobylostí jižní části Tipperary.

Na vnitřním nádvoří shlížejí dvě rohově věže směrem ke Corku. Větší z nich pravděpodobně sloužila jako poslední útočiště pro případ, kdyby tvrz padla, a je směsicí řady architektonických období: rovné kamenné schodiště pocházejí ze 13.stol., v hlavní místnosti v přízemí je kamenná klenba z 15.-16.stol. a zrenovovaná část ve velké síni, jejíž schodovité cimbuří odráží sloh 16.stol. Hradby a menší, čtvercová věž na druhé straně nádvoří pocházejí z 19.stol., ale jsou postaveny na původních středověkých základech. Vlevo od této věže vedou schody na dno hradní studně, která hradu zajišťovala vodu v době obléhání. V roce 1961 zemřel poslední lord Cahir a hrad se stal majetkem státu.

 

CLIFDEN

Clochán = kamenné schodiště - je správní středisko regionu Connemara a představuje vhodnou základnu pro výlety do okolí. Největším kladem městečka je jeho poloha vysoko nad balvany posetým ústím řeky Owenglin. Majestátné vrcholky horského pásma Twelve Bens dotváří malebné panorama.

V roce 1812 Clifden založil John's d'Arcy, místní statkář, s cílem vytvořit ostrůvek slušnosti a klidu v jinak zločinem zamořené Connemaře. Snahy zjistit ve městě prosperitu a pořádek ovšem nakonec přivedly jeho rodinu k bankrotu. Zdejší protestantský ukrývá kopii kříže z Kongu. Dnes ve velké části města vyrostly řemeslnické dílny. V centru leží hlavní náměstí s pulzujícími hospodami, jakou je i EJ Konga. Poblíž narazíte na rybí restauraci O'Grandy's seafood Restaurant, jednu z nejlepší v hrabství Galway. Ačkoli Connemmaru proslavil sean-nos (zpěv bez doprovodu nástroje), v samotném Clifdenu zní ponejvíce tradiční hudba. Třetí čtvrtek v srpnu se zde koná Connemara Pony Show – na tomto trhu se prodávají a hodnotí connemarští poníci, houževnatá a silná zvířata, která se výborně hodí pro život v bažinách a na horách, a přitom jsou známá svou poslušnou povahou.

 

CLIFFS OF MOHER

Moherské útesy - jedna z největších přírodních atrakcí v Irsku v délce asi 8km. Mořské útesy, o něž se tříští vlny Atlantiku, jsou v nejvyšším bodě vysoké 201 metrů. Útesy stojí na předhoří, které se tlačí přes srázné a narušené stěny z břidlice a pískovce přímo do moře, kde dávají vyniknout ničivé síle atlantských vln. Samozřejmým jevem je nepřetržitá eroze; během bouře před několika lety se zřítila celá jedna část útesů. Za jasného dne je možné odtud vidět Aranské ostrovy, Galwayský záliv a vrcholky Connemary.

 

CONNEMARA

Jeden ze šesti irských národních parků byl otevřen pro veřejnost roku 1980 a rozkládá se na cca 2 tisících hektarech - bažin, luk, pastvin, vřesovišť, rašelinišť a lesů. S dominantou dvou horských hřebenů je Connemara mimořádně nádherná. Hřebeny Twelve Bens a Maam Turks se vypínají nad rozlehlou otevřenou oblastí s močálovitou krajinou, zatímco na jihozápad se země rozpadá na nespočetné množství malých ostrůvků vybíhajících do moře a spojených cestami po vyvýšených hrázích. Tento kus Irska je navštěvován spíše pro přírodní krásu, než pro své dějiny. Je zde málo památek na středověké vládce Connemary, ať už církevních nebo světských, kromě několika hradů. Jedinou výjimkou jsou zbytky klášterů, jimiž jsou posázeny malé ostrovy u západního pobřeží. Středem parku protéká řeka Polladirk.

 

DUBLIN

Je hlavním a největším městem Irské republiky. Jeho rozloha je 114,99 km2 a žije tu 495 781 obyvatel. Leží při východním pobřeží Irska v místě, kde ústí řeka Liffey do Irského moře. V minulých letech se stal populárním místem pro trávení příjemného pobytu. Nabízí mnoho turistických atrakcí – kostely, historické budovy, muzea, knihovny, galerie, parky a zahrady. Mezi nejzajímavější místa patří Bank of Ireland z roku 1739, kostel Christ Church Cathedral v nejstarší části města, radnice v korintském stylu, hrad z roku 1208, národní galerie s 2 000 exponáty a mnoho dalších zajímavostí. Náročný den můžete zakončit v mnoha barech nebo pubs.

Zajímavosti

Katedrála Christ Church (Katedrála Kristova kostela) nejstarší dublinská budova původně z 11. století. Dnešní novogotické podoba pochází z roku 1871. Chrám se pyšní prvky románské, anglické a novogotické architektury.

Castle – dublinský hrad s přepychovým vnitřním vybavením byl zbudován na příkaz krále Jana Bezzemka v letech 1204–1230.

Národní muzeum je zajímavé nejen svými sloupy a arkádami.

Katedrála sv.Patrika – největší kostel v Irsku, protestantská katedrála z roku 1171, na níž působil téměř 30 let jako děkan autor Gulliverových cest Jonathan Swift.

Writers Museum (Muzeum spisovatelů) – k vidění jsou zde nejen knihy, ale i osobní upomínkové předměty básníků.

Customs House (Celnice) – podle návrhu Jamese Gandona dostavěná roku 1791, je reprezentativním příkladem klasicistního paláce ve stylu řecké antiky.

Ha'Penny Bridge (Půlpencový most) – nazvaný podle mýtného, které se na něm vybíralo až do počátku 20. století.

The Spire of Dublin (Dublinský stožár) - 120 metrů vysoký stožár z nerez oceli na O'Connell Street je jednou z nejnovějších pozoruhodností města

TEMPLE BAR – Je čtvrť, ve které se nikdy nebudete cítit sami díky věhlasnému baru Temple. Bar nabízí ochutnávku 450 druhů whisky, sendviče.

 

EMO COURT

Georgiánské panství z počátku 18. století s překrásnou zahradou a parkem. Je jedním z mnoha panství, která jsou v současnosti v Irsku předána původními majiteli do rukou správy státu. Možnost nahlédnout, jak žila irská šlechta ještě v 80. letech 20. století na svých panstvích. Sídlo navrhl ho James Gandon pro sira Henryho Benetta kolem roku 1790, ale nedokončil ho. K jeho dokončení – ale  nikoli  přesně  podle  Gandonových  záměrů  –  došlo  až  v polovině  19.stol.  Jde  o monumentální klasicistní sídlo, jež jeho majitel  nechal  zrestaurovat  po letech nedostatečné péče, kdy zde působil jezuitský seminář. V 60.letech 20.stol. zakoupil sídlo jistý pan Harrison, který se zde dožil přesně sta let a v září 2008 zemřel.

 

GALWAY

Irsky Gaillimh - je město v provincii Connacht a správní středisko stejnojmenného hrabství. Město se rozkládá na západním pobřeží Irska. Jedná se o čtvrté největší a nejrychleji rostoucí irské město. Galway je moderním univerzitním městem s historií obchodního přístavu. Je situováno na říčce Corrib, která sem přitéká z jezera Lough Corrib. V sedmdesátých letech zde probíhaly v úzkých uličkách dříve opevněného městečka rozsáhlé rekonstrukce. Velikost městečka nám umožňuje je celé poklidnou procházkou obejít. Významným centrem je náměstí Eyre Square a příjemný park lemovaný budovami převážně z 19. století. Centrum je plné malých uliček a obchůdků s ručně malovanými fasádami, na kterých se evidentně vyřádili mladí umělci, příjemné hospůdky plné místních i turistů a ti, kteří se nevešli, klidně popíjejí na ulicích.

 

GLENDALOUGH

V ledovcovém údolí ve Wicklow Mountains National Park se nachází jeden z nejvýznamnějších křesťanských irských klášterů - Glendalough (v překladu: údolí dvou jezer). V okolí Většího Horního jezera (Upper Lake) se nachází pozůstatky nejstaršího osídlení mnichy - poustevníky. Dolní jezero (Lower Lake) leží nedaleko hlavního areálu nejlépe dochovaných klášterních staveb, v němž je i návštěvnické centrum. Budovy, které se v areálu zachovaly, pochází většinou z 10.-12. století. Klášter byl založen v 6.století poustevníkem a knězem sv. Kevinem. Ten se zde usadil a chtěl žít co nejdále od lidí, ve velmi tvrdých podmínkách, postupně ho však následovalo čím dál víc poutníků a začala vznikat rychle se rozrůstající osada. V 9.století bylo Glendalough již obrovským klášterním komplexem. Sláva a rozmach kláštera přilákala Vikingy, jež ho v průběhu staletí několikrát vyplenili. Definitivní zkázu způsobil však útok anglických vojsk, která klášter roku 1398 zničila. Zůstával pak sice i nadále poutním místem, ale klášterní komunita tu zůstala už jen do 16. století, kdy byly kláštery v Irsku zrušeny. 

 

IRSKÝ NÁRODNÍ HŘEBČÍN

Nejlepším místem, kde je možné prohlédnout si chov a výcvik vzácných koňů, je hřebčinec National Stud v Tully, kousek od Kildare. Hřebčinec se nachází v úpravných bílých budovách uprostřed zelených, dokonale pěstěných trávníků. Založil ho v roce 1900 plukovník William Hall Walker, který věřil, že na základě horoskopů lze určit formu koně. Hřebčinec byl nesmírně úspěšný a Walker ho v roce 1915 odkázal britské koruně, za což mu byl udělen titul lord Wavertree. V roce 1943 přešel do vlastnictví irského státu a stal se z něho národní hřebčinec. Víra pulkovníka Halla Walkera v astrologii a působení hvězd se odráží i v tom, že kóje mají střešní okno,a by na hřebce mohl svou silou působit měsíc i hvězdy. Na každých dveřích je mosazná plaketa, z níž se lze dočíst jméno hřebce a podrobnosti o jeho závodní kariéře.

 

JAMESON

Palírna whiskey založená Johnem Jamesonem r. 1780 byla o 40 let později druhým největším výrobcem whiskey v Irsku. Začátkem 20. století zasadily palírně (stejně jako celému irskému whiskařskému průmyslu) ránu dvě události - vyhlášení prohibice v USA a osamostatnění Irska, které omezilo vývoz do zemí britského impéria. Jameson byl jednou ze čtyř palíren, které tuto krizi přežily a r. 1966 se spojily za vzniku Irish Distillers Group. V r. 1975 se výroba whiskey přesunula z původní Jamesonovy palírny v Dublinu do nové palírny Midleton v Corku na jihu Irska. Od r. 1989 IDG patří společnosti Pernod-Ricard.

 

JAPONSKÁ ZAHRADA

Rozprostírá se na odvodněné bažině a v letech 1906-1910 ji vybudoval  plukovník Walker  a dva japonští  zahradní  architekti. V rámci  edvardiánského nadšení pro všechno japonské se její tvůrci rozhodli ztvárnit "život muže". Čeká Vás zde alegorická pouť od narození až do smrti,  přes Tunel  nevědomosti, Křižovatku cest, na níž se muž musí rozhodnout mezi  životem záletného starého mládence nebo manželstvím. Pokud si zvolíte manželství, ocitnete se na Ostrově štěstí a zázraků, kde se setkáte s ženou na Zásnubním mostě, společně pak  přejdete Most manželů a Líbánkovým chodníkem pokračujete životem bok po boku. Občas se objeví nějaká ta hádka, ale cestičky se zase sejdou, takže to dobře dopadne. Z Hory ambicí se ohlížíme za dosavadním prožitým životem a dostáváme se do důchodového věku až projdeme Branou věčnosti s cedulkou EXIT... 

 

KENMARE

Malebné přesto kosmopolitní město Kenmare leží na jihozápadě ostrova v hrabství Kerry a kromě rybářského přístavu, odkud se vyplouvá na lov lososů zde najdeme i mořské lázně. Kenmare založil sir William Petty, generální inspektor ve vojsku Olivera Cromwella. V celém hrabství Kerry položil základy báňského a tavičského průmyslu, podporoval rybolov a založil rozlehlé sídliště Lansdowne, které kdysi obklopovalo celé město. Mnoho z tehdejších budov se dochovalo do dnešních dnů. Ve městě jsou dnes dvě hlavní ulice, které již z dálky upoutají pozornost svými různě barevnými domy. Klid a pohoda zdejších kaváren a hospůdek láká mnoho turistů, kteří sem jezdí celoročně. Důkazem o daleko starší osadě (cca kolem roku 2.500 př.n.l.)  je kruh patnáct kamenů, jež kousek od centra dnešního města tvoří na březích řeky kamenný kruh.

 

KILDARE

Leží v srdci dostihového kraje. Malebnému městečku vévodí na svažujícím se trojúhelníkovém náměstí masivní protestantská katedrála St. Brigid's Cathedral, připomínající svatou Brigidu, která na tomto místě v roce 480 založila náboženskou komunitu. Řeholníci a řeholnice zde bydleli pod jednou střechou, což je neobvyklé, ale nebyla to jediná neortodoxní praxe spojená s touto komunitou. Podivné pohanské obřady včetně udržování věčného ohně se tady prováděly až do 16. století. Ohniště tu spatříte dodnes, podobně jako válcovou věž se zdobeným románským vchodem umístěním 4m nad zemí. Severní loď a kněžiště vyhořelo během války v roce 1641 a viktoriánská rekonstrukce roku 1875 jen napodobuje středověký sloh. Cimbuří  z 19.stol.  skrývá  původně kuželovitou střechu,  ze které  je krásný výhled – žírné lány směrem na jih, vrchoviště Bog of Allen směrem na sever a závodiště v Curraghu na východ.  

 

KILKENNY

Patří k nejkrásnějším středověkým městům v Irsku, jež si zachovalo zčásti středověký vzhled. Ve středověku bylo Kilkenny jakýmsi neoficiálním hlavním městem anglo-normanského Irska, jelikož tu zasedal šest let národní parlament. Naleznete zde mnoho fascinujících historických staveb, klikatých uliček, ale i moderních obchodů, uměleckých galerií a restaurací.

Jméno Kilkenny - z galského Cill Chainningh, se odvozuje od mnicha zvaného svatý Canice, který zde žil v 6. století.

Stavitelské umění Normanů je viditelné v konstrukcích, které vznikly při budování města v 11. a 12. století. Nejde jenom o velké budovy jako například Katedrálu svatého Canice, impozantní Butlerův hrad či čtyři dochovaná opatství, ale i o síť lineárních uliček. Mnohé z nich jsou stejně jako hrad postaveny z místního tmavého vápence, který zpracováním získává černý lesk a proto se Kilkenny někdy říká „mramorové město“.  

Hrad, stojící nad ohybem řeky Nore patří k památkám nejpůsobivějším. Jeho historie sahá až do 12.století, kdy město kolonizovali Normané a na místě dnešního hradu si postavili pevnost. Hrad byl postupně rozšiřován, opevněn a od roku 1391 ho pak na několik století vlastnil mocný rod Bulterů.

 

KYLEMORE ABBEY

Opatství obehnané hradbami s cimbuřím, se nádherně odráží v jezeru s rákosím a stalo se oblíbeným místem nejen pro fotografy. Je domovem irských benediktinských řeholnic a jeho součástí je dívčí škola s penzionátem, nicméně knihovna, vstupní hala a přilehlé viktoriánské zahrady jsou volně přístupné. Procházka lesem vede k neogotickému kostelu z roku 1868, zmenšené kopii norwichské katedrály.

 

MUCKROSS HOUSE

Krásné panské sídlo z 19.stol. postavené v neoalžbětinském slohu, jehož návrhářem byl skotský architekt William Burn, se nachází blízko břehů jezera Muckross, uprostřed překrásné scenérie Národního parku Killarney. Sídlo je ústředním bodem parku a slouží jako ideální základna pro jeho prozkoumání. Dům byl postaven pro Henry Artur Herberta a jeho ženu, malířku Mary Balfour Herbert. Původní plán byl vystavět zdobnější dům, než vidíme dnes, ale změnil se pravděpodobně na žádost Mary. Hlavní pokoje jsou zařízeny ve stylu 19. století a ukazují elegantní životní styl bohaté třídy vlastníků půdy tehdejší doby, zatímco ve sklepě si můžete představit pobíhající služebnictvo a čilý pracovní ruch, který zde při vykonávání denních úkolů panoval. V padesátých letech 19. století rodina Herbertů podnikla rozsáhlé zahradní úpravy, čímž se chtěla připravit na návštěvu královny Victorie v roce 1861. Později v této zahradnické tradici pokračovala i rodina Bourn Vincentů, která koupila panství na počátku 20. století. V této době vznikly například Sunken, Rock a Stream Gardens (zahrady potopená, skalní a potůčková).

 

POWERSOURT

Představuje výmluvný symbol nadvlády anglo-irských mocipánů, který se v různých obměnách opakuje po celém Irsku: velké sídlo s podrobenými vesnicemi okolo. Dům navržen roku 1740. V roce 1974, v předvečer velké slavnosti, která se pořádala na počest dokončení rozsáhlé renovace, dům vyhořel.

Proslulé zahrady -  Powerscourt Gardens s rozlohou cca 19 ha - pocházejí z viktoriánského období, ale nezapřou vliv starších evropských klasicistních parků a okrasných zahrad, např. francouzského paláce Versailles, zámku Schönbrunn u Vídně a hradu Schwetzingen nedaleko Heidelbergu. Tvůrcem horních teras byl jistý Daniel Robertson, člověk s poněkud uvolněným přístupem k práci. Robertson se nechal vozit po zahradách na trakaři s lahví cherry v ruce, a když ji dopil, jeho tvůrčí síly upadly, a tím toho dne pro něj práce skončila. Ať však byly metody jeho práce sebe podivnější, konečný výsledek byl víc než dobrý: okrasné zahrady se stupňovitými terasami vedou dolů k jezeru a pozadí jim tvoří vzdálený vrcholek Sugerloaf Mountain. V zahradě je mnoho zajímavostí: úpravné zdi ozdobené stříhanými vavříny, hřbitov domácích zvířat a vonná edvardiánská japonská zahrada s čínskými jehličnany a bambusy.

 

RING OF KERRY

Velkou část jihozápadní oblasti Irska tvoří hrabství Kerry, pokrývající z velké části dva poloostrovy – Iveragh a Dingle.  Na poloostrově Iveragh navštívíme nejnavštěvovanější přírodní krásu ostrova tzv. Ring of Kerry - 179 km dlouhý okruh divokou krajinou poloostrova, kterou tvoří na jedné straně mohutné pobřeží Atlantského oceánu a na straně druhé, majestátní hory. Odlehlost od větších měst a infrastruktury zde umožnila zachovat poslední zbytky jedinečného způsobu života, včetně tradic a jazyka. Velká část této oblasti byla ve 20. století vyhlášena národním parkem Killarney National Park do kterého patří i jezera Lough Leane, Upper lake a Muckross lake u jehož břehu se nachází i venkovské panství s nádherným parkem z 19. století - Mucross Estate. Okruh pokračuje dál do kopců, na trase je  několik vyhlídek, kdy asi nejznámější je tzv. Ladie´s View – Dámská vyhlídka, která dostala své jméno podle dámského doprovodu královny Viktorie. Za návštěvu stojí mimo jiné i městečko Waterville - výchozí místo turistických tras, malebná vesnice Sneem, dále městečka Cahersiveen, Killorglin, Kenmare a Killarney.

 

ROCK OF CASHEL

Nachází v jižní části Irska v hrabství Tipperary. Za jediný den můžete shlédnout téměř kompletní Irskou středověkou architekturu. Na jednom místě se zde totiž nachází věž z 11.století, románský kostel, monumentální katedrála, věžový hrad, zříceniny dvou klášterů atd.

Jedna z prvních věcí kterou shlédnete při vstupu do areálu Rock of Cashel je nesmírně zajímavá středověká budova Hall of Vickars. Jedná se o několik překrásných středověkých místností postavených pro osm chóristů starajících se o bohoslužby v katedrále. Postupem času však těchto osm privilegovaných získalo takovou moc a bohatství, že se lidé proti nim začali bouřit a úřad musel být zrušen. Vrchní část budovy sloužila jako obytná a byla opatřena velkým krbem. V přízemí této budovy určitě stojí za shlédnutí kříž sv. Patrika. Ten původně stál venku na nádvoří, ale vzhledem k jeho stavu byl přemístěn právě na toto místo. Na původním místě si nicméně můžete prohlédnout jeho kopii. Tento kříž patří mezi prosté kříže a svým tvarem se zcela vyniká klasickým irským křížům. Jeho levou stranu podepírá jakýsi sloupek a co je zvláštní, nemá tradiční kruh uprostřed jako většina irských křížů. Z největší pravděpodobností se dá předpokládat že podpírací sloupek měl být i na druhé straně, ale do dnešních dnů se bohužel nezachoval. Na jedné straně kříž zobrazuje Ježíše Krista v dlouhém rouchu a na straně protější opata či biskupa. Někteří tvrdí a odtud zřejmě jeho název, že jde o sv. Patrika. Podle velmi rozšířené legendy měl být podstavec kříže využíván jako korunovační kámen velekrále z Munsteru. Tato legenda se ale jeví jako velmi nepravděpodobná, jelikož dle výzkumů kámen podstavce a jeho opracování je totožné se samotným křížem.

Prakticky kolem celé katedrály a taky i v ní se nacházejí desítky náhrobních kamenů či desek. Částečně přilepena na katedrálu se na jižní straně nachází Cormakova kaple. Cormakova kaple je jednou z nejstarších a nejzachovalejších románských staveb v Irsku. Skládá se z chrámové lodi, kněžiště a dvou věží vystupujících na jižní a severní straně ze zdí kněžiště. Je mnohem menší než vedlejší katedrála, ale její kamenná výzdoba je ohromující. Uvnitř kaple je temné přítmí, jen několik reflektorů osvětluje kněžiště. Hned u vstupních dveří se nachází fascinující, ornamentálně vyzdobený, kamenný sarkofág. Podle pověsti jde o sarkofág samotného krále Cormaka.

Vedlejší katedrála je o sto let mladší než Cormakova kaple. Byla postavena mezi lety 1230-1270. I když už se dnes jedná pouze o zříceninu, její velikost Vám vezme dech. Na první pohled zaujme nebývale velké kněžiště v porovnání s chrámovou lodí. Tento zajímavý architektonický jev byl zapříčiněn v 15. století, kdy arcibiskup Richard O’Hedian nechal přistavět rezidenční věž. Říká se, že arcibiskup chtěl postavit svou rezidenci "někde" v areálu "Rocku", ale nenašel dostatečně velké místo. Proto nechal vestavět věž do západní části chrámové lodi a tím ji o polovinu zkrátil.

Válcová věž je oficiálně datována do 12.století, nicméně dle jejího jehlanovitého tvaru je možné, že mohla být postavena již ve století desátém. U této věže se člověk prostě musí zastavit, rozhlédnout se po krajině a nechat se unášet tou středověkou atmosférou.

Právě zde totiž dle legendy utrhl sv. Patrik lístek jetele, aby na něm demonstroval princip svaté trojice – boha Otce, Syna a Ducha svatého jako tří osob vycházejících z jednoho stonku. Od těch dob je lístek jetele neoficiálním znakem Irska.

 

SKY ROAD

Vyhlídková silnice severně nad Clifdenem poskytuje nezapomenutelnou podívanou na oceán. Necelý kilometr od města lze vystoupit na Monument Hill, ze kterého je úžasný výhled na město. Dále po trase jsou přímo u silnice k vidění trávou prorostlé trosky neogotického hradu, ke kterému se dá dojít pohodlně pěšky. Na přelomu srpna a září jsou okolní skály doslova fialové rozkvetlým vřesem.

 

TEMPLE BAR

Čtvrť hlavního města Dublinu, jež byla ještě poměrně nedávno odsouzena k demolici a místo ní mělo vyrůst autobusové depo. Dnes je díky Skupině 91 (seskupení mladých architektů) jedním z velkých lákadel metropole, kde najdete ty nejslavnější bary, noční kluby a restaurační zařízení, ale i galerie, divadla, umělecká centra a butiky či stylové obchody.Čtvrť se rozzářila barvami a z Temple Bar se rázem stalo nejmódnější místo v celém Dublinu s bezstarostnou atmosférou, kam se chodí bavit jak místní, tak turisté.